Řekni mi, řekni



Před nedávnem jsem narazila na Instagram dvacetiletého kluka, kterému se podařilo porazit rakovinu, a tak jsem si řekla, že by mohlo být zajímavé vám boj s touto nemocí přiblížit.

„S jakou nemocí jsi konkrétně bojoval?“

V papírech jsem měl diagnózu s označením C63. Mně, jako medicínsky nevzdělanému, to překládali jako rakovina varlat. Tohle onemocnění postihne každý rok několik desítek mužů v České republice. Lékaři pořádně neví, co ji způsobuje, takže momentálně se dá říct, že ten, komu je diagnostikovaná, má prostě smůlu.

„Jak jsi přišel na to, že máš rakovinu?“

Měsíc před maturitou jsem trpěl bolestmi levého boku a šel k doktorovi, který mi řekl, že jsem si nejspíš skřípl nerv. Dostal jsem injekci na bolest a jel domů. Během měsíce jsem úspěšně odmaturoval a bolesti boku se vrátily. Opět jsem šel k doktorovi, kde mi udělali ultrazvuk a oznámili mi, že se nejspíš jedná o nádor.

„Pamatuješ si, jak jsi se cítil ve chvíli, kdy Ti diagnostikovali rakovinu?“

Jak se člověk cítí se těžko popisuje.
Kdo to zažil, tak ví a kdo nezažil, nemůže pochopit. Je to prostě situace, kdy se během vteřiny změní myšlení, ale i celý pohled na život. Pro mě to byla zejména změna z „Kam půjdu na vysokou?“ na „Půjdu ještě vůbec na vysokou?“. Ale pocit, který jsem měl to moc nevystihuje, člověka to zastihne nepřipraveného, možná se na to ani nějak připravit nedá, ale já si řekl, že mám dvě možnosti. Buď mě to složí a nebo ne. Možnost, že mě rakovina zabije, jsem hned na začátku vyloučil. Ve zkratce: Byl to šok, ale myslím, že jsem se s tím rychle srovnal a vzal to jako překážku, kterou je potřeba zdolat.

„Říká se, že si člověk neváží toho, co má, dokud se něco zlého nestane. Byl to i Tvůj případ?“

Jak jsem říkal, změní se pohled na život, každý hlouposti si člověk váží víc a má z ní větší radost. V dlouhodobém hledisku ale myslím, že se nijak rapidně můj přístup nezměnil. Spíše mám pocit, jak se říká, že v nouzi poznáš přítele, tak jsem ty své poznal a vím, na koho se s problémem obrátit.

„Mohl bys čtenářům přiblížit, co je vlastně chemoterapie?“

Chemoterapie je způsob léčby nádorových onemocnění pomocí podávání tzv. cytostatických látek.
Cytostatika jsou v podstatě jedy, které ničí nádorové buňky. Kromě nádorových ale ničí i buňky vlasů, nehtů, chlupů (takže i obočí, řasy, atd.) Když jsem se v nemocnici zeptal, jaké to vlastně je, dostávat chemoterapii, tak mi má paní doktorka řekla, že docela otrava. Jako milovník černého humoru jsem to ocenil.

„Jak na Tebe působila chemoterapie?“

Dostával jsem chemoterapii typu BEP, která je hodně agresivní, takže mi vlasy začaly padat hned po prvním cyklu. Teď abych vysvětlil, co je cyklus chemoterapie... Je to, jak název napovídá, kolotoč léčby. Pro každého pacienta je individuální. Já ho měl jeden týden v kuse od rána od 8 do odpoledne, záleželo na tom, kdy mi to „dokape“. V ruce jsem měl kanylu a skrze tu jsem každý den dostal svůj malý příděl cytostatik. V celkové výši jsem dostal denně do žily asi 5-6 litrů tekutin. Od fyziologického roztoku, po výše zmíněné jedy. Tento první týden cyklu jsem byl hospitalizován a trávil jsem ho v nemocnici. Další dva týdny jsem byl doma a každý pátek jel do Prahy jenom na pár hodin, abych dostal dávku bleomycinu. Každý člověk snáší chemoterapii trochu jinak. Někdo je schopen „dokapat“ to svoje a jít se projít, někdo se ani nezvedne z lůžka. Já byl kombinace obojího. První dva cykly jsem zvládal dobře a během doby, co jsem byl doma (a kvůli ztrátě bílých krvinek nesměl mezi lidi), jsem si vyjel na kolo, nebo trávil čas někde s přítelkyní. Třetí cyklus byl pro mě mor, každý další den mě kanyla v ruce bolela víc a víc a každou kapku, co prošla kapačkou, jsem cítil.

„Měla rakovina nějaké následky v Tvém intimním životě?“

Chemoterapie způsobuje neplodnost a Thomayerova nemocnice v Praze mi doporučila uložit si genetický materiál, a to jsem také udělal, takže v budoucnu mám možnost mít potomky v rámci umělého oplodnění partnerky. Co se týče současného stavu, tak ten neznám. Je možné, že se tvorba spermií časem obnoví, ale není to jisté, musel bych si zaplatit vyšetření. Pokud máš na mysli sexuální život, tak ten není chemoterapií dlouhodobě ovlivněn, jde snad jen o to, že když je člověku zle, tak nemá chuť na sex ani na věci kolem toho.

Máte někoho ve svém okolí, kdo si prošel rakovinou?

32 comments

  1. Klučina má u mě respekt! Přeju mu hodně štěstí.
    A Míšo mám na tebe otázku..můžeš sdělit chlapcovo instagram nebo je to anonymní?Děkuju

    ReplyDelete
  2. Ahoj Míšo, moc ráda jsem si tento tvůj článek přečetla s vědomím, že kluk rakovinu porazil. Já sama kvůli rakovině přišla o dva členy rodiny takže to na mne hodně zapůsobilo, že si s člověkem ve ji zvládnul udělala rozhovor a já si mohla přečíst jeden šťastný příběh. Děkuju ti za to

    ReplyDelete
  3. Krásný článek a rozhovor. Neuměla bych si to ani
    představit, mít rakovinu. Respekt!

    ReplyDelete
  4. Respekt Filipovi!

    ReplyDelete
  5. Já sama si to nedokážu představit a popravdě ani nechci. Říkám si, když to přijde tak to přijde, v dnešní době je procento onemocnění rakovinou dost vysoké takže asi tak. Já osobně znám kluka který měl rakovinu varlat, což se mu mimochodem stalo taky ve věku kolem 18 let a mám takový pocit že mu i jedno varle vzali. Nedokážu si tu chemoterapii představit a zatím asi ani nechci. Každopádně se mi líbí že si z toho kluk nic nedělal, to je nejlepší.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tyto typy nádorů nejčastěji postihují mladé muže právě v tomto věku. Hodně tomu přispívá hormonální činnost, čím je člověk starší, tím klesá pravděpodobnost nálezu podobného nádoru.

      Taky mi to varle vzali, nedalo se dělat nic jiného, a to jsem přišel relativně brzo.

      - Filip

      Delete
    2. Také si to nedokážu představit...

      Delete
  6. Taky jsem si to nedokázala představit, donedávna. Táta je uprostřed léčby a moje osmnáctiletá kamarádka těsně po ní.. :/ Děkuju Ti za článek :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To je mi moc líto a držím palce, aby vše dobře dopadlo! :)

      Delete
  7. Krásný článek. Jinak na tu zprávu se nedá vážně připravit, sama jsem si našla buňku a hned mi došlo, že může jít o nádor. Já osobně jsem si to jasně srovnala, kdyby to nebylo léčitelné, okamžitě jsem chtěla seknout se vším, co mě nebaví a pustila se do toho, co mě naopak děsně baví.
    Po ultrazvuku mi řekli, že bych se toho neměla bát. Prostě že to nádor nebude. Byla jsem ráda, ale když jsem přišla do Motole a ihned se mnou jednali jako s potencionálním pacientem, tak ti to nijak nepřidá, spíš naopak se začneš bát, že to je vážný.

    Měla jsem štěstí a o nic nešlo. Jenže tohle štěstí nemají všichni, kteří si najdou bulku nebo jako tenhle kluk mají bolesti. Sama jsem viděla jak vypadají děti bez vlasů a když jsou slabí... Člověk by si vážně měl vážit každého dne a hlavně svého zdraví.

    ReplyDelete
    Replies
    1. To jsem moc ráda, že to nebylo nic vážného! A děkuji... :)

      Delete
  8. Wow celou dobu, co jsem to četla mi běhal mráz po zádech :O
    Moc si vážím toho, žes sepsala a zorganizovala něco takového :) A respekt pro klučinu! <3 Jsem ráda, že boj vyhrál!

    ReplyDelete
  9. Nedokážu si to představit. Krásný rozhovor!
    Find joy in the ordinary

    ReplyDelete
  10. Úžasný článek! Jelikož můj známý právě prochází tou samou rakovinou, dodává mi to alespoň trochu naděje. Respekt Filipovi!

    ReplyDelete
  11. Rakovina je hrozná sviňárna, jelikož mi na rakovinu zemřel milovaný člověk, tak se s tím pořád nedokážu srovnat. Hrozně přeju klučinovi, že se uzdravil, protože je hrozně mladý a jsem ráda že to zvládl :) je to fakt hrozná nemoc, kterou nepřejete ani nejhoršímu nepříteli ... aspoň někdo ji dokázal porazit .. já znám jen čím dál víc lidí, kteří na ni zemřeli.

    Petra | www.mygoldenmind.blogspot.cz

    ReplyDelete
  12. Skvělý článek, i když o hrozné nemoci. Můj děda na ní taky umřel.

    SmileThess

    ReplyDelete
  13. Hodně silný článek. Tohle je velmi vážná věc a upřímně? Je to jedna z věcí, které se bojím nejvíc. Jsem velmi ráda za Filipa, který tuto nemoc porazil a snad už pro něj všechno bude dobré. Je úžasné, že se to nebál takhle zveřejnit.

    Juno

    ReplyDelete
  14. Velký respekt!
    Je občas s podivem, jak si nevážíme některých věcí, jaké prkotiny řešíme a na druhé straně je přitom někdo, kdo denně usíná s tím, že se třeba už nikdy neprobudí. Zdraví je prostě největší bohatství a musíme si ho vážit. Jsem moc ráda, že tento příběh dobře dopadl :) A jinak skvělý nápad, udělat tenhle rozhovor! :)
    jdusizasvym.blogspot.cz

    ReplyDelete
  15. Za tenhle článek/rozhovor moc děkuji. Tuto sobotu jsem kvůli této zhoubné nemoci jménem rakovina přišla o jednoho mladého člena rodiny, takže je krásné vidět, že alespoň někdo (promiň mi ten výraz) tu kurvu s úsměvem na rtech přemohl.

    ReplyDelete